DooKwang 2

31. července 2012 v 13:09 | Zatrpklý Idiot
Yaoi, shounen ai
autor> JunHyungie
Paring> DooJoon, GiKwang
VAROVÁNÍ> lehce drsné ^^ :D
 

Favourite opening

30. července 2012 v 15:29 | Zatrpklý Idiot
Byla mi položena otázka, který opening je můj nej.. Tady je odpověď..:)

Naprostý úpadek.

30. července 2012 v 11:59 | Zatrpklý Idiot
No. Našla jsem na internete jeden velice zajímavý článek. Týká se to Calabria Music Palace tady u nás v Plzni. No a jelikož jsem tam tak před půl rokem byla taky, přečetla jsem si ho. A mají naprostou pravdu! Když jdu v noci kolem, potkávám hromady opilých třináctiletých dětí, kteří se motají ven z toho klubu. Je to ale velká škoda, bylo to tam opravdu moc fajn. Když alespoň kontolovali občanky. No přečtěte si to, je to zajímavé.
 


Dobré ráno začínám teplým čajem

30. července 2012 v 11:49 | Zatrpklý Idiot
Dobré ráno všichni blogeři a blogerky.
Právě jstem vstala a vážně se mi nechtělo. Je na mě ještě moc brzy. Dnešní ráno jsem začala jinak než normálně. Nikdy čaje nepiju, dnes ovšem trůní teplý čaj hned vedle mé ruky. Hraje mi tu očko. Prostě krásné prázdninové ráno.
No a já dnes plánuji stěhovat nábytek a malovat pokoj (kamarádky!). Tak doufám, že nepřijdu záda.
A co na dnešek plánujete vy ?

DooKwang

29. července 2012 v 22:19 | Zatrpklý Idiot
Yaoi
Autor> JunHyungie
Paring> DooJoon, GiKwang
VAROVÁNÍ! smutné..


Not me

29. července 2012 v 19:59 | Zatrpklý idiot
No. Jedna z nejnovějších písní od B2st. Moc se mi líbí, a tu taneční sestavu stejně jednou budu umět.. :DD bwahaha, vtip. :D. No, prostě se koukněte :)

To ty jsi nedodržel slib

28. července 2012 v 21:30 | Zatrpklý Idiot
Krátká yaoi povídka, povídka psaná druhou autorkou, smutné, v podstatě vzpomínky na přítele.
Paring : DuJoon, GiKwang.






So..

27. července 2012 v 23:19 | Zatrpklý Idiot
Takže lidi. Jedna ze dvou autorek (ta rozumější, v jistém smyslu), dnes odjela na Slovensko. No a já byla zaúkolována. Dostala jsem její klíče od bytu a naházím sem všechny její, mnou lehce poupravené, yaoi povídky. Vesměs to budou povídky z oblasti K-pop. Nemyslete si, ono ani ty k-popové nebudou nijak šťastné, ona totiž nerada píše happy endy.. :D. No a pak tu bude jedna, kterou jen musím dopsat. Je to jen jedna určitá část, která je stejně většinou podobná.. A samozřejmě můžete čekat další kapitoly rozepsaných kapitolovek i další kapitolu Padlého daru ;). No prostě bude toho dost, takže se určitě máte na co těšit.
S láskou, váš Zatrpklý Idiot :)

No Mercy!

27. července 2012 v 13:09 | Zatrpklý Idiot
Haha, žádné slitování :D.
haha nová písnička od B.A.P. Ano, jsou to korejci. Ano, mám to ráda.. Doporučuji ovšem poslechnout tuto písničku. Zrovna oni jsou neskuteční borci, já je za to hrozně moc obdivuju.. Jen si to třeba poslechněte ;)

Kapitola 1- Prach kostela

27. července 2012 v 7:29 | Zatrpklý Idiot |  Smysl žít
Povídka tak trochu bez příběhu, ale hodně to svědčí o mé momentální náladě. Omlouvám se vám, ale i přez to si myslím, že je to dobrá povídka.
Kapitolovka. Plánuji nanejvíš tři díly. Nic zvláštního se nestane. Prostě to bude smutný konec, taky nemůže být vždy happy end ne? :D Kapitoly budou krátké aby bylo i nějaké napětí.. :D
Yaoi: lehce romantické, smutné


Vždy jsem miloval tmavá a svatá místa. Nikdy nebylo nic krásnějšího, než si sem sednout a přemýšlet. Nad čím? Sám jsem nevěděl. Vždy se něco našlo. Příběh mého bratra, mé rodiny. Člověka ke kterému jsem jako jedinému cítil něco i po té tragédii. Nemělo smysl žít.
¨
Chlapec v baseballové čepici, černém tílku a potrhaných džínech seděl na lavici a hleděl na sochu před ním. Ptal se, proč on, proč jemu vzal jednoho ze dvou lidí, které měl opravdu rád. Nenáviděl ho. Přez to byl každý večer zde. Každý večer si kladl tu samou otázku. Proč.
Miloval to tu, nikdo tu nikdy nebyl. Kdo by také chodil do starého ztrouchnivělého kostela? Byl sice ztrouchnivělý. Pro něj to ovšem bylo místo, kde mohl být sám. Kde nikdo nebyl. Kde mohl plakat. Nikdo ho zde neviděl. Přez to ho sledovaly desítky očí. Oči svatých. Na popraskaných a místy rozbitých sklech, byly obrazy spousty lidí. Nikoho z nich neznal. Nezajímaly ho. Zajímala ho jen socha před ním. Té vše říkal. Ta socha věděla všechno. Před touto sochou to vše skončí. Mnohokrát už se o to pokusil. Nedokázal ani spočítat, kolikrát ho odvážela záchranka když ho matka našla v kaluži krve. Býval by šťastnější kdyby mu alespoň jednou jeho pokus nikdo nezmařil.
Na závojík z řas mu začal dopadat prach. Povzdych si do ticha a zaklonil hlavu. Sáhl si do kapsy u tepláků a vylovil z ní pomačkanou krabičku cigaret. Strčil si jednu mezi rty a zandal krabičku. Prsty mu automaticky vedle krabičky našli zapalovač. Připálil si a poprvé hluboce natáhl kouř. Tiše vydech a sledoval, jak se dým mísí se zatuchlým vzduchem v kostele. Pousmál se. Jeho poslední cigareta.
Pomalu dokouřil a nedopalek zahodil na lavici před sebou. Chvíli pozoroval stoupající kouř z filtru cigarety. Prohrábl si hnědé kadeře jednou rukou a sehl se pod lavici na které seděl. Vytáhl koženou, černou tašku a otevřel ji. Z obsahu mu znovu přejel mráz po zádech. Sáhl do tašky a vyndal obsah vedle sebe. Těžký předmět zadunil do staré a napůl prohnilé lavice.
Stoupl si a došel před sochu Ježíše. Chvíli se jej jen pozorně prohlížel, načež si zapálil další cigaretu.
,,Fajn, nebylo to poslední cigáro no." uchechtl se chlapec do ticha.
,,A taky nebude Mikio." ozvalo se zpoza jeho zad. Černovlasý sklopil hlavu a usmál se. On ho našel. On ho hledal. ,,Našel jsi mě, hm?" otočil se Mikio a zadíval se do temných stínů na druhé straně kostela. Tam se tyčila silná a vysoká postava. Ta se pohnula a pomalu vešla do uličky vedoucí k oltáři.
,,Ovšem že jsem tě našel. Nebylo to tak těžké, miluješ to tu. I když si myslíš, že to nevím." řekl nově příchozí, jehož postavu ozářily paprsky světla, prosakující skrz popraskaná okna.
Mikio potáhl z cigarety a tiše pronesl: ,,Neměl jsi mě hledat. Nechci aby jsi to viděl."
Druhý už byl u něj a pevně chytil menšího za ramena: ,,Já uvidím leda to, jak si nasedneš do mého auta a promluvíme si o tom v klidu našeho bytu."
Menší se zasmál, hlavu stále sklopenou: ,,Ne Kano. Já už dál nemohu. Už nechci." znovu potáhl z cigarety a odvrátil hlavu tak, aby dým nevydechl staršímu do obličeje. Podíval se na něj. On byl to jediné, proč to udělat nechtěl. Zelené oči, připomínající stromy, které větší tak miloval. Dlouhé blonďaté vlasy, spletené vzadu do copu, avšak spoustu pramínků mu vykluzovaly a padaly mu do očí. Bílé tričko, černé kalhoty a dlouhý, hnědý a lehký kabát mu dodávali dojem tajemna avšak neskutečného bezpečna. On byl jeho. A taky to věděl.
,,Ale může Mikio! A taky musíš." Smutně sklonil hlavu a několik pramínků vlasů mu spadlo do obličeje: ,,Už jen kvůli mě." zašeptal do ticha, jež je sklíčeně obklopovalo a dodávalo situaci ponurou atmosféru.
Mladší mu odhrnul vlasy z očí a nadzvedl mu: ,,Pojedeme tedy domů. Promluvíme si. Běž napřed, ještě se pomodlím."
Blonďáček se na něj podíval s nadějí v očích a přikývl: ,,Dobře. Budu na tebe čekat v autě. Ale pospěš si, ano? " pousmál se a odešel.
Černovlasý poklekl před sochu Ježíše a stiskl v ruce křížek ze zlata, jež mu daroval bratr. Krátce se pomodlil a vydal se k lavici, kde před tím seděl. Zvedl z podlahy tašku a položil ji na lavici. Sebral předmět, jež mu měl pomoci ukončit jeho trápení. Zvedl si jej k očím a pozorně si ho prohlédl. Poté jej vložil zpět do tašky a vydal se ke dvěřím. V prohnilích a vylomených dveřích se ještě otočil a pohlédl na postavy v okenicích. Pousmál se a vydal se k autu, kde na něj netrpělivě čekal člověk, díky kterému dnes odešel z toho místa po svých. Nasedl do auta a v tichu odjeli od kostela.

Kam dál